Učitel angličtiny 14. část

Druhý den ráno jsem se probudil zakrytý v posteli sám. Posadil jsem se a prohrábl si vlasy. Kolik je vůbec hodin? Vzal jsem hodiny, které stáli na stolku vedle postele. Je 11:20, tak pozdě huh. Vstal jsem z postele a budík položil zpět na stolek. Šel jsem k oknu a roztáhl záclony, které zakrývaly okno. V té chvíli mě zachvátilo ostré světlo slunce. Oh ano jsou letní prázdniny.......

Všichni chodí na tůry nebo na koupaliště s přáteli a já jsem ten, kdo zůstává doma. V tom se mi otevřeli dveře a v ní ho stál naštvaný Lee. Opřel se o futra dveří a pozoroval mě deset sekund.

,,Vážně si myslíš, že tě nechám doma" povzdechl si a zkřížil své ruce na prsa. ,,Co plánuješ zase" řekl jsem unaveně. ,,Strávit s tebou prázdniny" řekl a šel ke mě pomalým krokem až byl u mě. Pohladil mě po vlasech a políbil na čelo. ,,Vím, že jsi unavený, ale já chci abys byl šťastný" pověděl a propojil naše ruce. ,,Víš to, že?" pověděl atraktivním přízvukem a pohladil mě po tváři. 

A tak jsem byl přimucen jít si užívat prázdniny. 

,,Kam vůbec jedeme" optal jsem se uraženě. ,,Oh, to uvidíš až tam budeš" pověděl a usmál se šibalsky. Cesta určitě bude dlouhá, tak zatím můžu napsat Maikerovi. 

Ahoj Maikeru😁........

Čus....

Tak jak jde život?

Újde co ty, pořád jsi s tím učitelem?

Moje máma zemřela takže ne, nemám se dobře😮‍💨

To je mi líto, snad se z toho dostaneš.

No to jo....

V tom mi sklopil telefon. Podíval jsem se na něj naštvaným pohledem. ,,Povídej si se mnou, nebo budu žárlit" pověděl jemným tónem. ,,Ugh....no jo" řekl jsem a zandal telefon do kapsy. 

,,Tak co chceš" optal jsem se znuděně. 

,,Nebuď hned tak hnusný" pověděl. ,,Nejsem" řekl jsem a skřížil si ruce na prsa. ,,A teď jsi uražený, miluji tvé změny nálad" pověděl a jemně se zasmál. Chvíli jsem přemýšlel a bylo zase ticho. ,,Noták mluv se mnou," položil svou ruku na mé stehno a začal mě s ní hladit. ,,Nemáme se o čem bavit," pověděl jsem a odstrčil jeho ruku z mého stehna. ,,Kdysi jsi byl veselejší a taky ses rád se mnou bavil, co se změnilo?" optal se smutným tónem. ,,Víš co se změnilo? moje máma zemřela, to se změnilo!!!" křikl jsem naštvaným tónem. ,,Jen jsem tě chtěl udělat šťastným" pověděl se smutným tónem. Trochu jsem to přepískl a začal jsem toho litovat. ,, Promiň" odmlčel jsem se. V autě pak panovalo ticho. 

Po několika minutách jsme zastavili před nějakou luxusní vilou. Byla celá černá a vypadala velice moderně. 

,,Jsme tu" pověděl a vyšel z auta, pak rychle šel k mým dveřím a otevřel je. Byl jsem trochu překvapený, ale to by nebyl on takže jsem vystoupil z auta a prohlédl si vilu z blízka. 

,,No co tak koukáš, běž do vnitř" pověděl pobaveně. Jen jsem na něj hodil pohled přestaň mě otravovat a dál okukovala vilu. Vážně byla krásná. Až po tom co jsem jí celou okoukal jsme šli do vnitř a tam mi mohla spadnout na zem pusa.

Učitel angličtiny 13. část

Když jsem se probudil bylo kolem 12 hodině a oni pořád nikde, možná se někam ještě stavili. Šel jsem do kuchyně kde jsem si připravil oběd, ten tvořil toust a slanina. Miluji slaninu když je pěkně křupavá a rozpouští se v puse, nejlepší je s vajíčkem ale ty bohužel nemáme. Měl bych pak skočit nakoupit potraviny. Ale teď......začal jsem si zpívat písničku My life Is like a Cinemate......

V tom někdo zabušil na dveře. Kdo mi ruší tuhle dobu moje sólo zamručel jsem. Šel jsem ke dveřím a otevřel je. V nich stála policie a já věděl, že to nevěstí nic dobrého. ,,Dobré odpoledne, chceme vám oznámit, že vaše matka zemřela při bouračce" řekl jeden policajt a předal mi její věci + nahrávku. ,,Děkuji, nashle" řekl jsem a zavřel rychle dveře. 

Spadl jsem na zem a začal brečet. Trhalo mi to srdce, nemohl jsem dýchat jak jsem se dusil slzama. Mami........

Nikomu jsem neodpovídal na zprávy nebo telefonáty, chci být sám. Už týden nespím a stále přemýšlím jak pomalou smrtí umírala. Ani tu nahrávku co jsem dostal jsem si nepustil. Byl jsem sám uzavřený v domě bez jediného světla,všude byla tma a já se cítil tak prázdný. Dokonce jsem ani nekontaktoval Leeho, bůh ví co dělá. 

Lehl jsem si na gauč celý unavený a zničený jsem usl, ale hned po chvilce se vzbudil z noční můry. Mám noční můry o tom jak vidím svou mámu umírat a říká mi, že za to můžu já. 

Chci aby to skončilo, cítím se tak sám. V tom někdo zaklepal na dveře. Neodpovídal jsem, nechal jsem toho čmověka klepat. Tyto zvuky se ozývali všude po domě a bylo to docela otravné, ale stále jsem neodpovídal. Když už klepání ustalo cítil jsem něčí ruku na mém rameně. 

Vystraseně jsem sebou uckl a podíval se kdo to je. ,,Lee?" Lee si povzdechl a chytil mě za lím mého trička. ,,Jak se opovažuješ mi neodpovídat na zprávy" křikl naštvaně. Byl jsem unavený ani jsem se nebránil. ,,Oh bože" řekl a silně mě objal, bylo to příjemné jako od mámi. Jemně jsem ho odstrčil. ,,Nech mě být" řekl jsem zesmutněle. ,,Promiň, že jsem tu pro tebe nebyl,je mi to velice líto, ale tohle ti nepomůže vrátit jí zpět" pověděl a objal mě. ,,Nech mě být" křikl jsem trochu agresivně. ,,Promiň" pověděl jsem provinile. ,,Vím jak se cítíš, mě se to stalo taky" řekl a díval se k zemi. ,,Bylo mi teprve šest let a viděl jsem svou matku umírat" pověděl a stále se díval do země. 

Chytil jsem ho za bradu a otočil mu hlavu, abychom si mohli hledět do očí. ,,Máš pravdu, měl jsi to horší, má máma by to nechtěla, abych se takto ničil" řekl jsem s úsměvem. ,,Nepřetvařuj se, vím že ve vnitř trpíš" řekl chladně. 

,,Máš pravdu, bolí to, ale nějak to zvádneme" řekl jsem. V jeho přítomnosti jsem se cítil líp, nebyl jsem osamělý a měl jsem zdroj tepla, lásky. 

Objal jsem ho pevně jak jsem mohl a lehl si na něj. Mám tady nahrávku, nevím co tam je, ale chci to slyšet. Pustil jsem nahrávku a byl tam mámčin hlas ,,Zlatíčko jestli tohle slyšíš, tak jsem mrtvá, chtěla jsem ti říct že tě miluji nadevše a nedavej si to za vinh, vždyť za to nemůžeš, chci abys byl šťastný i bez nás, bohužel můj přítel je mrtví i jeho syn" to bylo vše pak jsem slyšel jak brečí. Rozbrečel jsem se tohle bylo poslední co mi po ní zbylo. Zabořil jsem hlavu do Leehovo hrudi a on mě začal hladit. Přitisk jsem si nahrávku k srdci a usnul. 

Učitel angličtiny 12. část

Po dlouhé době tu máme další kapitolu 15+ prozatím🤗. No jo dlouho jsem tu nebyla, ale konečně tu jste se nadáli a máte to tu. A jelikož to bude i končit za pár Kapitol, můžete sem psát otázky pro postavy.

Sedl si na mě obkročmo, aby mi zabránil úniku a začal se na mě dívat. Prohlížel si mě svýma hladovýma očima od hlavy k patě. ,,O co se snažíš" optal jsem se zvědavě. ,,To se dozvíš" pověděl a sklonil se k mým rtům. 

Olízl je a v jeho očí byla větší touha, která se nedala uspokojit. ,,Jak sladké" pověděl a skousl si spodní ret. 

Oh, já se snad rozpustím, on je tak sexy, pomyslel jsem si. 

Ale bez povšimnutí mi dal jeho ruku pod mé tričko. Začal mi hladit břicho a pak se zastavil. ,,Co- hrubě mě otočil na břicho a přitiskl se svým rozkrokem k mým hýždím. 

,,Bude se ti to líbit, slibuji" pošeptal mi do ucha. ,,Počkej" vyjekl jsem jako malá holka, když mi rozepínal kalhoty.

,,Však nás uslyší ostatní" řekl jsem. ,,Tak vzdychej potichu" pošeptal svádějícím tónem. 

,,Pane učiteli" optala se jedna holka, která stála před stanem. ,,Vidíš já ti to říkal" pošeptal jsem potichu, aby to slyšel jenom on. 

,,Co potřebuješ" odvětil mrzutě. ,, Xavier, ten kluk, který je většinou času tichý je na střeše chrámu a říká, že chce zemřít" pověděla. ,,Ha, furt mi to budou kazit, už jdu" oddechl si a prohrábl si vlasy. 

,,Jdeš taky" optal se. ,,Jasně."

Vyšli jsme ze stanu a namířili si to k tomu chrámu. 

,,Já zemřu koukejte" křikl Xavier. ,,Bože, to je blbec" pověděl Lee. ,,Mazej dolů ty šmejde nebo ti zlomím všechny kosti v tvém těle" křikl Lee a prohrábl si vlasy. 

,,Už mě kurva serete" pověděl si sám pro sebe. Byl naštvaný a já vím proč. Vždy když chtěl mít se mnou sex, někdo mu to musel překazit. Ještě že tak, bůh ví co by mi udělal. Ale na druhou stranu......

,,Za to stejně můžeš ty" křikl Xavier. Hned jsem se podíval na něj a můj obličej se proměnil v úšklebek. ,,Ty sráči, jestli neslezeš dolů, tak to říkám že tam vylezu a shodím tě dolů" křikl jsem naštvaně. On se trochu vyděsil, ale slezl dolů, ještě že mě poslechl. Hned co slezl dolů, tak ho Lee chytil za ucho a odtáhl pryč. Trochu jsem se pozasmál, jelikož to vypadalo komicky. 

No a náš výlet končil a my jeli všichni konečně domů. Byla to dlouhá cesta a pro Leeho to bylo utrpení. 

Na letišti:

Všichni se už rozešli domů kromě mě a Leeho. ,,Byl to dlouhý výkend co" optal jsem se. ,,To más pravdu" pověděl unaveně. ,,Tak pojď, odvezu tě domů" řekl a nastoupil do auta. Nastoupil jsem do auta a odjeli jsme. Když jsem konečně dojel domů, bylo jedenáct hodin večer. 

,,Tak pa" dál jsem mu pusu na tvář a odešel. Byl jsem unavený takže jsem hned šel do pokoje. ,,Tak počkat" řekl jsem si. Kde je máma a kde jsou ty dva? Šel jsem do kuchyně a na ledničce byl vzkaz, že odjeli na výlet a že se vrátí zítra. No tak ať si to užijou a já jdu spát....

Deník sebevrahů - 2. část - Myšlenky

Někdy si přeju, abych mohla vrátit čas zpět. Slzy, které jsem promarnila, čas který jsem ztratila se teď zdá jako beznaděj. 

Vždy jsem si jen připadala jako kdybych ani neexistovala, ale zároveň přesto doufala, že jednou budu. Ale čas ubíhal jako voda a v tu chvíli mi došlo, že už nikdy nebudu stejná jako dřív....

Připadala jsem si jako monstrum, který se živí strachem a bolestí. Nikdy jsem si nepřipadala jako člověk, někdy se stávalo, že jsem sama sebe nechápala. Každé slovo, které jsem vryla do deníku, nedávalo smysl. 

Vždy se tam psalo o sebevraždě nebo o jiných osobách v mých myšlenkách. To, že mi hlasy našeptávají ať se zabiju. Zdálo se mi jak celý svět byl pro mě jen peklo. 

To že žiju, je trest.....je to břemeno, které budu nosit nadosmrti, dokud má duše nenajde klid.... Prošla jsem si tím tolikrát, každá myšlenka zahrnovala sebevraždu nebo sebepoškozování. Vše se mi dostávalo do hlavy, začala jsem být agresivní a bez emocí. 

Každý den se jen trápila, abych mohla být jako ostatní. Rodina mi nikdy nepomohla....

Deník sebevrahů - 1 část - Emoce

Cítím se k ničemu.....

Někdy je lepší, když neznáte pravdu v mém případě. Ale pro všechny jak víte jsem bezcitná, falešná mrcha, která si myslí, že jí nikdo neprokoukne. 

Což není tak úplná pravda. Bojím se, bojím se ukázat pocity, protože to bolí. Bolí to, tolik bolesti čím jsem si já už prošla. Jednou věřím, že odejde, ale ona stále zůstává. Zůstává ve mě a vyčkává až budu slabá natolik, že propadnu panice svých zraněných citů. 

Už od malička mě všichni nenáviděli, ale moje já si jen myslelo, že dělám jen něco špatně, že bych měla být lepší, ale dost jsem se mýlela. Být zneužívaná ke všemu, být jako pes zavřen v kleci odkud není pomoci jít ven. 

Dělala jsem cokoliv co řekli, i ty nejhorší věci byla jsem jako stroj. Zůstávala jsem vždy ve strachu, ale přitom jsem pro ně byla nikdo. Emoce se jen ve mě skladovali, aby nikdy nevyšli na povrch. 

Každým dnem jsem si připadala jako bych padala do tmy, ze které se nedá odejít. Cítila jsem se sama, každým dnem se cítila ohrožená vlastní rodinou. Nikdo mi nepomohl z nich, když každým dnem mě někdo mlátil. Pouhá krev a jen slzy to stálo, aby se aspoň něco trochu změnilo. 

Dlouho jsem plánovala a taky přemýšlela, až ze mě byl psychopat. Z celého srdce jsem je nenáviděla jakou stvůru ze mě udělali. Žádné slzy, žádné emoce. 

Je to jako žít pod vodou, kde je jen ticho a tma, když tvé tělo se topí a ty se snažíš dostat nahoru, ale ono tě to stále táhne dolů. Jediné co v tu chvíli slyšíš je tvůj tlukot srdce, jak zběsile buší o pomoc....