Krátka báseň

Smutek co mě trízní

Oči které plakají

Srdce mi lámají, ty tvoje slova

Proč jsi neměl odvahu, poprosit boha

Tvé srdce kamenné 

na dosmrti lituje

Že už nemiluje

Tvé oči plné zlosti

Nečakal jsi

Ptám se ,,Kdo jsi?"

Když se na tebe podívám

Srdce si prodírám

Smutek a zlost, co v sobě dusíš

Nemáš duši, nemáš duši

Nečekaná zpráva

když nás to rozdělilo

srdce mě zabolelo 

temnotu mě to naplnilo

zcela mně to zmněnilo

avšak toho rána

proletěla kolem mě vrána

zprávu mi přinesla

že tě smrtka odnesla 

a ty to nevíš 

že si sama sobě říkám 

,,proč pořád o něm sníš?"

a sním již že už neležíš

na zem sedáš

do rakve černé upadáš 

Bolest už necítím 

Jsem ráda že tě zas uvidím 

i když láska je bolavá 

srdcem mi to zamává 

na žal už nemyslíš 

protože už nic necitíš