sobota 9. srpna 2025

Dívka v bílém

Jednoho večera
Dívka v bílém skočila z okna,
Prudký vítr rozval její hlas v tichém dnu,
když zhasla lampa v posledním okně domu.

Na chodníku zůstal otisk jejích snů,
v prasklině mezi světlem a stínem.
A noc, jak plášť, ji objala vinou 
než rozplynula se s ranním dýmem.

Rosa na mrtvém těle dívky
jako slzy anděla, co přišel pozdě,
v prstech svírala zmačkaný útržek básně 
slovo "odpuštění" z něj zmizelo ve vodě.

úterý 24. června 2025

Pochmurná nemoc

Šíří se to kolem, jako stíny,
bez hlasu, bez tváře, bez viny.
Dotkne se kůže, sevře dech,
jako když smrt šeptá svůj smích.

Jako kdyby nebylo noci promarněné pláče,
když sebevrah z okna skáče.
Ticho se vkrádá do každé věty,
a krev je jen inkoust psaný do temnoty světa.

Zdi znají jména těch, kdo křičeli,
do polštářů slzy tiše vyřveli.
Nemoc, co neléčí žádný lék,
rozežírá duši den co den.

A když mé oči pohlédnou do prázdna,
vím, že je mi každá minuta jasná.
Nečekám zázrak, nevěřím dnům,
jen tiše dýchám v chladném stínu.

Minuty pálí jak žhavé uhlíky,
čas se vleče jak žal přes kliky.
A smutek mi šeptá: „Už se vzdej,“
zatímco naděje slábne v dálce jak sen.

čtvrtek 12. června 2025

Poslední přání

Prosím bohy o slitování 
Než z úst vyslovím poslední přání 
Dokud bude ve mne dech
Prosím, prosím, ležet mrtvého nech

Ve stínech temný Havran křičí
A u toho mi minulost líčí
Neúprosně trpím, když dýku v srdci svírám,
a v tichu noci před smrtí se skrývám

Stíny se plazí po mé tváři,
všechno, co miluji, pomalu shoří v záři
Z očí mi slzy kanou jak déšť,
snad v jejich kapkách najdu ještě sněť

Hvězdy se propadly do černých hlubin,
já ztrácím se v čase, v prázdných hodinách vin
Mé rty už šeptají modlitby bez víry,
když andělé mlčí a ďáblové pijí z číše šílený

úterý 27. května 2025

Ve stínech měsíční růže

Já držela svíci pevně
Když žal v srdci zteměl
Jeho portrét bodal jako nůž 
Byl to vskutku můj muž 

Dlouhé vlasy spadali mu na tvář 
V tu se náhle objevila zář
V dlouhé chodbě zapomnění 
Byl slyšet krok a pak zašumění 

Když pokládám svíci, pohledu a nikdo tu není 
Tlukot srdce se mi ozval
A vítr květy rozvál

Když spatřila jsem ho v půl měsíce 
Jak sbírá noční květice....

Byl to on — z mlh a snů
Zjevený v tichu bez hlesu
Pohladil mě pohledem dávným
S úsměvem sladkým a zároveň hravým

„Čekal jsem,“ řekl hlas jak vánek
Zachvěl se svět, jak list i spánek
Z prstů mi svíce vyklouzla v prach
A srdce vyletělo v nebeský strach

„Vzpomeň si, lásko,“ zašeptal stín
„Na sliby v dešti a vůni vín
Na první dotek pod starým stromem
Kde čas se lámal na tichém domě.“

Pak zmizel v květech, co vítr odvál
Já zůstala stát, dech se mi zastavil
Ale v hrudi svitla teplá jiskřička
Naděje, že láska nikdy neumírá


pondělí 27. ledna 2025

Nitro v temnotách

Sklíčená už zase jsem
Přála bych si aby to byl sen
Však realita krutá může být
A život mi může znepříjemnit 

I když úzkost srdce má
Dbej na slova tvá
Jediný pohled pronikavý
Můžeš stát na cestě nepravý

City, deprese a nemravnosti
Já cítím z tebe trochu chamtivosti
Pohlédnu ti do očí
A hlava se mi zatočí

Když odraz do něž se dívám 
Srdce se mi zase stmívá
Sklíčená v depresích a život v nesnázích
Neb Boha chovám v prsou svých