v tváři se zrcadlí skrytý hřích.
Cigareta žhne jak poslední plamínek,
noc polyká každý nevyřčený střípek.
Růžové vlasy v chladném větru plují,
oči jak příběh, co dávno nedožijí.
Samota stojí tiše po boku,
čas se vleče v zimním kroku.
A přesto v temnotě něco se třpytí,
malá jiskra, co nezhasne nikdy.
Možná je to smutek, možná naděje,
možná sen, co zítra zahřeje.
Sníh padá tiše, dusí hlas,
město je prázdné, mrtvý čas.
Cigareta do tmy křehce svítí,
žár, co pomalu v popel se řítí.
Vítr si hraje s vlasy, s tváří,
srdce však mlčí, nic nenabízí.
Jen tíha noci, co drtí dech,
a únava skrytá v tvých krocích všech.
Všechno se ztrácí, nic nevolá,
jen stín a ticho — tvá samota.
A v té zimě, co nezná soucit,
není kam jít, není proč žít.
Žádné komentáře:
Okomentovat