když důvěra v popel dorůstá.
Tvářil ses jako lék na bolest,
přitom jsi byl důvod, proč nešlo dál nést.
Slova byla jak pouhý polibek,
a láska jen něha na jeden okamžik.
Sliby se rozplynuly jak dým,
a já teď nevím, komu ještě uvěřím.
Občas se zamýšlím nad otázkou proč,
však z úst mi vyjde jen:
„Copak jsi mě nikdy nemiloval?“
A přestože tvé jméno šeptám potichu,
v duši mám bouři a v očích prázdnotu.
Tys odešel, jako bych nic neznamenala,
a já se ptám, proč jsem tě tolik milovala.
