,“Co mu zas ten trouba provedl." řekl jsem si pro sebe.
“Wei Wuxiene!" křikl učitel Qiren přes celou místnost.
Skoro vypadal, že vybouchne jako nějaká sopka plná žhavé lávy.
“Ihned po škole chci, abyste se u mě stavil." rozkázal a promnul si vousy.
Vypadal starostlivě a zaneprázdněn svou myslí, ale po chvilce se zapamatoval a začal výklad o démonech.
Po těchto dvou hodinách učení jsme měli volno. Byl totiž čas na oběd a já seděl sám. Wei se neukázal na obědě ani na dalších hodinách, co se mu stalo, snad ne něco špatného.
Po dalších hodinách strachu o Weije, jsem na to přestal myslet a šel do zahrady sakur.
Zas jsem slyšel ten líbezný zvuk citery. Přišel jsem zas na to samé místo jako včera a on tam zas hrál.
Mraky, které se tyčily nad jeho hlavou náhle ustoupily, když ucítili jeho půvabnou moc.
A náhle můj pohled spočinul na jeho rukách, které půvabně zadávaly tóny, které pronikaly do samého nitra duše.
Jeden tón po druhém odeznívaly jako ozvěna v prázdné místnosti, ale tyto tóny byly poslední, které jsem uslyšel.
“Vidím, že tu nejsem sám." pousmál se a zastavil strunu citery.
Posaď se" pobídl mi rukou a já se usadil vedle něj.
“Často mě pozoruješ jak hraji?" optal se.
Tato otázka mě zaskočila, jelikož jsem nevěděl jak mu mám vysvětlit, že se mi líbí.
“Chtěl by ses naučit hrát na citeru?" optal se a jeho úsměv se víc rozzářil, když jsem
mu odpověděl ano.
Nevím proč, ale byl jsem trochu zklamaný, ale nedal jsem to najevo.
“Jsem rád, že budu mít žáka na citeru, jediného kterého jsem učil, byl můj bratr Lan Wangi." pověděl radostně.
Chtěl jsem se usmát, jenže má arogance k Wangjimu to nedovolila.
“Vím, že nemáš rád Wangjiho, ale když ho možná poznáš." ani to nedopověděl a skočil jsem mu do řeči.
“Omlouvám se, ale budu muset jít." řekl jsem a vstal tak prudce, že má fialová šňůrka se rozvázala a spadla na zem.
Náhle se mé dlouhé vlasy rozpustily a já zůstal stát na místě.
Neodhodlal jsem se otočit a zvednout tu šňůrku, ale pak jsem ucítil dotyk na mém rameně.
Byly to jeho dlouhé prsty, které držely fialovou šňůrku. Otočil jsem se k němu a dotkl se jeho dlaně. Byla tak měkká, vzal jsem tu šňůrku do ruky a pořád se mu díval na dlaň, měl jsem pocit, že se červenám, a tak jsem odvrátil zrak.
Když v tom se naše pohledy střetly. V jeho očích se mihla malá jiskřička, která mě fascinovala.
“Jsi pohledný, když máš rozpuštěné vlasy." řekl, a tak prolomil ticho, které bylo tak nekonečně dlouhé.
“Omlouvám se, ale budu muset jít." pověděl jsem rychle a odešel co nejrychleji od něj.
Nevím proč, ale srdce mi bušilo víc než obvykle. Bylo mi zároveň horko a srdce bušilo, jakoby chtělo vyskočit ven z mého těla.
Vážně mi řekl, že jsem pohledný když mám rozpuštěné vlasy. Nad touto vzpomínkou jsem se zachvěl a stiskl fialovou šňůrku v ruce tak moc, že jsem jí zmuchlal.
“Musím se uklidnit." řekl jsem si pro sebe.
Šel jsem k jedné sakuře a opřel se o ní. Chvíli jsem vydechoval a uklidňoval se.
Po chvilce uklidnění se náhle zatáhla obloha a začalo pršet.
Jemné a křehké kapky deště padaly a vydávaly rytmické tóny.
“Kap, kap, kap".........
Zvedl jsem se země a šel stejnou cestou odkud jsem přišel. Byl jsem celý promočený, ale mně to v celku nevadilo.
Byl jsem zvyklý na vodu už od mala. Navíc u nás v království často prší, takže není na co si stěžovat.
Když už jsem došel do pokoje, tak jsem se převlékl do suchého oblečení.
“Ťuk, ťuk, ťuk." zaklepal někdo na dveře a já se neochotně přiblížil ke dveřím.
Otevřel jsem dveře a v nich stál Wei.
“Wei, kde si sakra byl?!" křikl jsem a vtáhl ho do pokoje.
“Já jsem měl práci." pověděl výmluvně.
“Vážně a to jakou?" optal jsem se a prohlídl si ho od hlavy až k patě.
“To uvidíš, přijď do mého pokoje kolem osmé." pověděl a zachychotal se.
Nevím co má zalubem, ale určitě to je nějaká další blbost, ze které bude průšvih.
,,Co chystáš tentokrát za problém?" optal jsem se přísně a zamračil jsem se.
“No nic nezákoného." pověděl a zasmál se.
“Dnes už nemám náladu něco podnikat, jsem navíc unavený, takže si půjdu lehnout." řekl jsem a vyhnal ho ven.
Než ale stačil něco říct, tak jsem před ním zavřel dveře a šel si lehnout do postele, ale usnout se mi nepodařilo. Pořád jsem myslel, co má Wei za lubem.
Ten kluk mě jednou přivede do šílenství.
Oblékl jsem se a vblížil se do jeho pokoje. Poslušně jsem zaklepal, ale než jsem stačil něco říct, tak mě někdo vtáhl do vnitř.
Žádné komentáře:
Okomentovat