Oblékl jsem si dlouhý svetr a potichu odešel z domu.
Venku foukal jemný vánek a všude kolem bylo ticho. Šel jsem cestičkou do parku a tam si sedl na lavičku. Docela klidný večer, to se mi nezdá, obvykle tu jsou opilci a otravují lidi venku.
“Ahoj chlapečku." řekl oplzlý starý muž, ze kterého táhl alkohol.
Chtěl jsem se zvednout, ale on mi v tom zabránil.
“Mám si chuť hrát." řekl a pohladil mě po tváři.
“Skurvisine, nehrabej na mě!" křikl jsem a kopl ho do rozkroku.
Rychle jsem se zvedl a začal utíkat. Div, že on umí taky utíkat, jelikož byl tak tlustý, že se jeho špeky otřásaly.
Vyběhl jsem z parku a viděl povědomou osobu. Díky bohu, byl to učitel.
“Co tu děláš Rui?" optal se zmateně.
“Potřebuji pomoct." řekl jsem naléhavě.
“A co se děje?" optal se starostlivě.
“Nahání mě tlustý opilý muž, který mě chce určitě znásilnit." řekl jsem naléhavě.
V tom se jeho výraz zmněnil v zlost a když ten tlusťoch doběhl, tak dostal do držky.
“Děkuji." pověděl jsem a obejmul jsem ho.
Nevím proč, ale měl jsem pocit bezpečí a tepla. Pak jsem si uvědomil co vlastně dělám, a tak jsem se odtáhl.
“Omlouvám se." řekl jsem a sklonil hlavu.
“Neomlouvej se." řekl jemným tónem a dal mi pusu do vlasů.
“Proč jsi vůbec venku?" optal se po chvilce.
“Šel jsem si vyvětrat hlavu." odpověděl jsem upřímě.
“Pojď doprovodím tě domů." řekl a já šel.
Když jsme byli u domu, tak jsem mu poděkoval a chtěl odejít, ale to by nebyl on, a tak mě políbil. A tak jsme se oba dva rozešli jinou cestou.
Když jsem přišel domů, tak mamka byla v kuchyni. A sakra, zaklel jsem se.
“Riu, pojď sem do kuchyně!" přikázala mamka.
“A-ano?" optal jsem se.
“Kdo byl ten muž, který tě políbil?" optala se přísným hlasem.
Takže to viděla.
“Noooo to je- “tvůj kluk?" optala se šťastně.
“Ani ne." řekl jsem.
“Musím ho poznat." řekla šťastně.
“Nebudeš šťastná, je to můj učitel." řekl jsem smutně.
“Oh, vážně, tak to tě může i doučovat." řekla a usmála se.
“Mami, tobě je to jedno, že je můj učitel?" optal jsem se.
“Když jsi šťastný, tak já taky." řekla a objala mě.
Dnes se dějí samí divný věci.
“Jdu si lehnout." oznámil jsem a šel do pokoje.
Ráno jsem vstával sám od sebe a necítil se moc dobře.
Dnes zůstanu doma.
“Mami!" řval jsem po baráku, ale nic.
Šel jsem do jejího pokoje, ale nebyla tam, tak jsem šel do kuchyně a tam taky nebyla. Byl tam jen lístek.
Milý Rui, odjíždím na pracovní službu. Nebudu doma, tak dva měsíce, peníze máš na stole a doufám, že mi představíš někdy svého kluka nebo může(pozasmání).
Tvoje milovaná maminka, která tě miluje i když není s tebou.
Takže tu budu dva měsíce sám?! Ugh, je mi špatně. Odplazil jsem se do pokoje a lehl si do postele.
“Din, dong!" zvonil zvonek u dveří.
Ugh, kolik je hodin? Bylo pět hodin odpoledne.
“Kdo...v tuhle dobu.......
Sešel jsem nějak dolů a šel otevřít. Byl to učitel.
“Co tu-“ nedořekl jsem to a spadl do hluboké tmy.
“Riu, Riu!" volal vystrašeně učitel.
“Co to.,, řekl jsem zmateně.
“Co se stalo?" optal jsem se.
“Omdlel jsi když jsi mi otevřel dveře." řekl.
“Máš horečku, kde je tvoje máma?" optal se.
“Odjela na dva měsíce na služební cestu." odpověděl jsem těžce.
“Přinesu ti prášek" řekl a šel do kuchyně.
“Lékárnička je v šupíku vlevo." řekl jsem. Pochvilce přišel s lékárničkou a vodou.
“Tady vem si prášek a zapij to." rozkázal.
Těžce se mi vstávalo do sedu, ale on mi pomohl. Vzal jsem ten prášek a zapil ho vodou.
“Teď odpočívej, zachvíli příjdu, musím si dojet pro písemky a další věci, budu tě tu hlídat, dokud se neuzdravíš." oznámil a odešel.
Když jsem se znovu probudil, byl už večer a já se cítil o trochu líp. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale jeho jsem neviděl. Asi odešel? Vyšel jsem z pokoje a viděl rozsvícené světlo v obýváku. Tak jsem sešel schody dolu a šel do obýváku kde něco psal na papíry.
“Proč neležíš?" optal se zaneprázdněně.
“Se mi nechce." řekl jsem a šel k němu.
“Jak se cítíš?" optal se.
“Je mi o něco líp." řekl jsem.
“Tak to jsem rád, ale ještě zítra nechoď do školy." přikázal.
“Co vlastně děláte?" optal jsem se zvědavě.
“Opravuji testy." řekl.
Vzal jsem si jeden list do ruky a začal ho číst.
“Hele nepodváděj!" křikl a vytrhl mi ho z ruky.
“Já nepodvádím, jen si to čtu." pozasmál jsem se.
“Já ti dám čtu." řekl a přišpendlil mě na zemi.
Když si mě prohlížel, tak se jeho oči střetly s mými. Má je tak krásné, jako on, zasněl jsem se. Když jsem se probral, tak dělal zas ty papíry. Sedl jsem si a uraženě nafoukl tváře.
“Copak se děje?" optal se unaveně.
“Ale nic." řekl jsem a zvedl se.
V tom mě chytil za ruku a přitáhl si mě do polibku, ale já se vymanil a šel do pokoje.
Druhý den ráno mi bylo už dobře, ale i tak musím být doma, podle něho. Když odcházel, tak mě poučoval o zdraví.
Hmmm, co si vlastně udělám k jídu? Kouknul jsem se do lednice a nic tam není. Budu muset jít do obchodu.
Vzal jsem si roušku a kabát a odešel. Šel jsem do toho nejbližšího. Vzal jsem si košík a vhodil tam polévku rámen, zeleninu, vajíčka a maso. Šel jsem k pokladně a tam to zaplatil. Cestou domů jsem narazil na bývalého učitele, a tak trochu se zakecal.
Pak jsem pokračoval domů. Když jsem byl doma, tak jsem si uvařil polévku a s chutí jí sněd.
Žádné komentáře:
Okomentovat