Všichni se na něj podívali a on začal říkat informace.
“Dnes přespíme v hotelu a zítra půjdeme do vesnice." když to dořekl, tak se všichni lenivně dotáhli do hotelu.
Když už jsme rozdali klíčky, byl jsem jediný, který byl sám, a tak jsem musel sdílet pokoj s ním. Moc mi to nevadilo, až na to, že tam byla manželská postel. Byl to velmi hezký pokoj. Ne to není to slovo, spíš byl luxusní.
Byl už večer a všichni byli na pokoji, jen já byl ještě ve sprše.
Jemné, ale křehké kapky stékajíc po mém těle klouzaly k mím nohám. Miluji tu píseň kapek, když padají na zem. Jsou tak teplé a příjemné, kéž bych tu mohl být o něco dýl, jenže už musím jít.......... Dal jsem si kolem pasu ručník a šel do pokoje.
“Už jsi hotový?" optal se bez toho aby se na mě podíval.
"Jop." řekl jsem a posadil se na mou stranu madrace.
“Někdy jsi jako dítě." řekl a přišel ke mě s ručníkem.
Začal mi sušit vlasy a pak mi chytil nohu a převalil se semnou. To bohužel dělat neměl, jelikož se postel rozdělila na dvě postele a já zkončil mezi němi.
V tom se ozval hlasitý smích obou nás. Když se dosmál, tak mi pomohl zpět na nohy.
“Měli bychom spojit postele." pobídl jsem ho, a tak jsme i udělali.
Pak jsme si lehli a čirou náhodou jsem rychle usnul. Ráno nás čekala dlouhá cesta do hor. A vypadalo to, že to učitel nedá, jelikož určitě nespal, měl kruhy pod očima čím dál větší a oči měl prokrvené.
“Ehm!" odkašlal jsem si, aby mi věnoval pozornost.
“Co potřebuješ?" optal se.
“Můžeš mi vysvětlit proč nespíš?" pověděl jsem a starostlivě si ho prohlédl ještě jednou.
“To je jedno." vyřkl a odvrátil pohled ode mne.
Tahle mlčenlivost mě zabije. Pozastavil jsem se a vydýchal se.
“V pořádku?" optal se někdo za mnou.
Pohlédl jsem tomu člověkovi do tváře a hned se mi rozjasnilo.
“Co tak koukáš, vidíš snad ducha?" optal se a jeho úsměv se roztáhl do široka.
“Konečně někdo." řekl jsem a šel s ním.
Cestou jsme si povídali o všem možným.
“Chceš říct vtip?" zeptal se s vážnou tváří.
“Jasně." řekl jsem a on začal.
“Víš, jaký je rozdíl mezi skautem a židem?" optal se.
“Ne." odpověděl jsem.
“Skaut se vrátí z tábora." když to dořekl tak jsem se smál nahlas jako hyjena.
Vím že je to neslušné, ale je to černý humor no. Čas utíkal rychle a my už byli u vesnice. Nevím jak se jmenovala, ale nezajímalo mě to.
,,Ehm" odkašlal si někdo za mnou a já pomalu se otáčel k němu.
Věděl jsem, že to bude on, ale nevěděl jsem jak se zachová.
,,Můžeš se připojit k naší skupině" optal se naštvaně.
,,Promiň" špitl jsem na Maikeru a odešel ke svým spolužákům.
,,Tak, toto je mnich Abdiesus, ten nás tady provede a taky nám něco k tomu řekne" zdůraznil a všichni následovali mnicha.
Až na mě já stál na místě a čekal na Maikerua.
“Jsem tu." řekl a tak jsme vyrazili.
“Co má ten učitel za problém?" optal se.
“Je žárlivý." vyřkl jsem aniž bych si uvědomil co jsem řekl.
“Ty s ním chodíš?" optal se a zvedl jedno obočí.
“Tak nějak." řekl jsem.
“Hm, zajímavé." řekl.
“Tobě to nevadí?" optal se.
“Nevím proč by mi to mělo vadit, jsem gay a ještě k tomu se nestarám do cizích životů." pověděl stručně.
V tom mě za ruku chytila pevná dlaň.
“Vysvětlíš mi to?" optal se a podíval se na nás.
“Je to jen kamarád, nemusíš hned žárlit!" vyřkl jsem mu do očí.
“Mě je jedno kdo je to, tohle je školní výlet!" křikl.
“Jenže já si ho nevybral!" křikl jsem a vymanil se mu z rukou.
“Jak chceš!" řekl a otočil se zády.
Odešel beze slova a nás tam nechal. ,,Říkal jsem to" pověděl jsem s úsměvem, ale měl jsem pocit smutku.
“Teče ti slza." ukázal na tvář a já si jí setřel.
“Někdy si myslím, že to nemá smysl." pověděl jsem s úsměvem.
“Aspoň víš, že má o tebe zájem." řekl.
Já přikývl a šli jsme je dohnat. Sice nebyl v naší skupině, ale měl stejného průvodce jako ostatní.
,,Jak se cítíš?" optal se.
“Jako malá depresivní holka." odpověděl jsem.
“Ale ty jsi malá depresivní holka." pozasmál se a já též.
Cítím se s ním tak uvolněně. Budou znás určitě nejlepší kamarádi a taky v tom i doufám.........
Trochu menší kapitola, ale aspoň něco. Děkuji, že to čtete a jsem ráda, že vás to baví😁ale já vím na co čekáte tak dlouho🤭takže si budete muset prostě počkat😁
Žádné komentáře:
Okomentovat