středa 26. dubna 2023

Osudová noc

Jmenuji se Wei Wuxien. Má matka zemřela když mi bylo 5 let a svého otce jsem nikdy nepoznal. Teď žiju jako tulák na ulici. Sbírám cokoliv co se dá jíst nebo použít. Někdy seženu i práci za kterou dostanu jídlo nebo čisté oblečení. Kéž bych mohl žít jako ostatní bohátí lidé. Nevím zda dnes přežiju tutu noc, která bude krutá, ale doufám, že mi dá bůh znamení. S těmito myšlenkami jsem usnul na zemi stočený v klubíčku. Začal padat první sníh. A já pomalu umíral hlady. Když v tom se ukázalo znamení. Byl to muž který bojoval s dalším mužem. Ten muž, který se mi zalíbil, měl kamenný výraz a přesto byl nádherný jako anděl. Byl oblečen do bílého kimona a měl dlouhé černé vlasy. Jeho oči byli bez výrazu, ale jakoby byl pořád smutný, ale i chladný jako led. Koukal jsem na celý boj a on vyhrál. Pak slétl dolů že střechy a podíval se na mě. Chtěl jít ke mě, jenže ho někdo přerušil. 
Jak jsem dobře slyšel, tak je to princ Lan Wangi! Usmál jsem se a v tom byl můj konec. Oči se mi zavřely a já zkončil ve tmě. Vzpomínky na mou matku a celý můj život, mi proběhl před očima. Byla zima a pak jsem cítil teplo. Jako kdyby mě má matka obímala s láskou.
Probouzel jsem se v místnosti a vedle mě seděl princ Wangi. Kouknul jsem se na něj a on vstal ze židle. Odešel někam, a pak se vrátil s miskou v ruce. 
"Vypí to, je v tom lék,, přikázal a já se posadil. Vzal jsem ten lék do ruku, jenže jak se mi klepali, tak to málem spadlo. On mi chytil ruku a pomohl mi to vypít. "Odpočiň si,, přikázal. "Kde to jsem,,optal jsem se když už byl na odchodu. "Jsi v hostinci,, řekl a odešel.
Jak jsem viděl, tak jsem měl čisté oblečení a byl jsem čistý, ne špinavý od hlíny a bláta. Zachumlal jsem se do peřiny a usl. 
Druhý den ráno mi bylo líp než kdy víc. Slyšel jsem klepaní a někdo vešel do vnitř. Byl to princ Wangi. Nesl další lék a nějaké jídlo.
"Proč tohle děláš,,optal jsem se nechápavě. "Protože budeš studovat v mém klanu,, řekl a podal mi lék. "A co je to za klan,, optal jsem se když jsem začal pít lék. "Naucíš se bojovat, dostaneš nové oblečení a budeš mít jídlo, díky boji budeš mít peníze,, vysvětlil. "To ale není důvot, proč bych měl u vás studovat,, řekl jsem a poškrábal se na zátýlku. 
"To máš pravdu, možná je to protože, že se mi líbíš a nechci abys trpěl,, řekl upřímným hlasem. "Jsou i další lidi,, řekl jsem a položil lék na stolek vedle mě. "Jenže ty jsi žádal boha ať žiješ jako bohatí lidé, tak jsem tu,, řekl a díval se na mě chladnýma očima. Jeho ledové chladné oči a ty ústa, jakoby bych byl ve snu. V ten moment se rozrazily dveře a tu chvilku zkazili.
"Můj pane, našli nás,, oznámil udýchaně posel. "Není čas, na obleč se,, přikázal princ a podal mi věci. Rychle jsem se převlékl a vzal si boty. "Co se děje,, zeptal jsem se nechápavě. "To je teď na dlouhé povídání,, řekl a táhl mě ven. "Jen jeden kůň,, vyjekl jsem. "Nasedni!,, přikázal a já tak udělal. On si sedl za mě a řídil koně. Jeli jsme jako zběsilí a kvůli tomu jsem se ho držel u jeho hrudi. Jako kdyby jsme závodili nebo šli lovit. 
"Jsi v pořádku,, zeptal se když kůň zastavil." Ještě žiju, takže jo,, řekl jsem s úsměvem. "Přespíme prodnešek zde,, oznámil a ostatní začali rozdělávat oheň. " A kde budeme spát,, optal jsem se a on zvedl jedno obočí. "My?,,optal se nechápavě. "Ty budeš spát támhle u stromu a já v jeskyni,, řekl. " Proč mám spát venku a ty ve vnitř,, optal jsem se uraženě. "Protože budeš nás hlídat,, řekl a odešel. "To je vážně nefér!,, křikl jsem rozzuřeně. Opřel jsem se o strom a zavřel oči a přemýšlel o věcech, který mě nezajímali. 
Vždy se mi do mysli dostane on. Proč musím přemýšlet, proč žiju a přežiju v tomto krutém světě? Myšlenky se mi hroutí a má mysl se zaplývá temnotou. Kéž bych poznal svého otce. Kéž by matka byla šťastnější. Vždy mi říkávala, že když někoho miluješ, tak jsi nejšťastnější člověk na zemi a vše co se kolem tebe děje tě nezajímá, zajímá tě ta osoba kterou miluješ. Má matka byla moudrá žena, i když její slova někdy nedávaly smysl, ale v mém srdci je ona a vzpomínka na ní mé srdce rozehřeje.  
Usl jsem se slzamy v očích a v tom byla velká rána jako blesk. Bohužel to nebyl blesk, byli to nějací lidé, kteří vypadali nebezpečně. Chtěl jsem to rychle nahlásit, jenže jsem se prozradil. Svázali mě a pověsili mě na storm jako nějakou ozdobu. "Pozor, jsou tu nějací lidé!,, křičel jsem a jeden z nich mi zacpal pusu nějakým hadrem. Nikde nic. Snad neodešli už dávno. Nebo už je zajali. To by bylo moc snadné. Hned vyletěli z jeskyně a začali bojovat. Vyhráli a já byl pověsený pořád na stromě. Počkat kde je princ.
"Vidím, že si to tu užíváš,, řekl a usmál se. "To bylo poprvé co jsem ho viděl se usmát. Byl to hřejivý a upřímný úsměv, až z něj láska vyřazovala. " A takhle jsme se s otcem potkali,, řekl jsem dětem. "A co se stalo dál,, optal se malý Shēng. "Jo co bylo dál,, vyzvídala malá Xē. "To vám řeknu někdy příště,, řekl jsem a objal Lan Zhana. 




Žádné komentáře:

Okomentovat