úterý 7. ledna 2025

Navěky svoji

Světlo pronikavé jako tvé oči
Dnes je naše výročí
Pamatuji na tvá slova
Který se mi v hlavě přehrávají znova

Teď kapky deště
Přál bych si, tě políbit ještě
Teď se skláním nad kamenem
Podepsaným tvým jménem

V ruce modré květice
Miluji tě velice
Poslední slova ,,zbohem"
Teď spíš v spánku ubohém

Už nikdy neuslyším tvá slova
Ani žádná nová
Teď jen bezesným spánku spíš
Aspoň trpět nemusíš

Andělé sklánějí se nad námi
Mé oči se plní slzami
Snad otevřou se nebeské brány 
A mě se zahojí staré rány

Teď tě musím nechat odejít
Náse cesty rozejít
Jednoho dne však stane se
Že mě smrt jednoho dne odnese

Až se náše cesty spojí
Budeme zas jen svoji
Jako kdysi na začátku
Zkončí sñatek pohádku
 





1 komentář: