pondělí 29. dubna 2024

Krátka báseň

Smutek co mě trízní
Oči které plakají
Srdce mi lámají, ty tvoje slova
Proč jsi neměl odvahu, poprosit boha

Tvé srdce kamenné 
na dosmrti lituje
Že už nemiluje
Tvé oči plné zlosti
Nečakal jsi
Ptám se ,,Kdo jsi?"

Když se na tebe podívám
Srdce si prodírám
Smutek a zlost, co v sobě dusíš
Nemáš duši, nemáš duši



Nečekaná zpráva

když nás to rozdělilo
srdce mě zabolelo 
temnotu mě to naplnilo
zcela mně to zmněnilo

avšak toho rána
proletěla kolem mě vrána
zprávu mi přinesla
že tě smrtka odnesla 
a ty to nevíš 
že si sama sobě říkám 
,,proč pořád o něm sníš?"
a sním již že už neležíš

na zem sedáš
do rakve černé upadáš 
Bolest už necítím 
Jsem ráda že tě zas uvidím 

i když láska je bolavá 
srdcem mi to zamává 
na žal už nemyslíš 
protože už nic necitíš






pondělí 18. března 2024

Nedávná láska

Otevři očka, otevři je pro mě
Vidím tě v hrobě
Ruce spletené na hrudi
Oči zavřené navěky

Ty, pano
Jež ležíš v naprostém klidu
Tvé tělo ukazuje k jihu
Tam kde se vše sehrálo
Tvé srdce však prohrálo 

A teď tu bezvládně ležíš
A nic neříkáš
Oči zavřené 
Růže zapleténé

Trny zabodnuté v srdci
Jež prohrálo
Teď se nad tebou klaním
Temnotu ze srdce odstraním
A dám ti ještě pusu před spáním
Než bude konec tohoto lhaní

Chci vidět naposledy tvá zářící očka
Který se na mě kdysi koukali
Lásku plně dávali
Avšak teď je konec
Jsi bledá a studená jako sníh
Naše vzpomínky jsou dávno pryč

Chtěl bych tě ještě držet v náručí
Než navždy mi odejdeš
Něž opustíš tenhle svět
Beze mě 

Chtěl bych naposledy okusit tvé rty
Než budou chladná
Než posledního slova se ujmeš
V mém srdci navěky budeš

Už odbyla půlnoc
A já na hrob skládám květice růží
Jež se ti do srdce zabodávají, jako hřebíky
Hřebíky, který nás poutají navždy spolu






pondělí 12. února 2024

Báseň- Zamotané pocity

Ptám se kapičky vody
Proč slzy mi tečou
Proč smutek nechce odejít
Proč já vlatně musím žít

Dokola se dějí věci
Už mě to vážně nebaví
Dělat to samé stále dokola

Temnota mě zcela zahubila
Mžiku mi radost vzala
Cítím se sama, opuštěná

Mou bolest nikdo nevidí
Mé oči ubrečené
Srdce zlomené
Kdyby nebyl den 
Nebylo by ani nebe

Stále přemýšlím nad životem
Který jsem promarnila tebou
Stále věřím 
Že budu jiná
A nebudu osamocená

Mé srdce
Plné touhy a temnoty
Které je tak vznešené
Mi vzalo naději

Kapičky slz
Který představují bolest
Trny květů zabodnuté v mém srdci
Stále krvácí
Nejde to zastavit
Bolí to

Nebyl bys raději rád beze mně
Já to tady nezvladám a jsem važně bez naděje
Cítím se tak sama
Opuštěná
Nemilovaná
Ale na konec si za to můžu sama
Je to tak zamotaný
Všechno se točí
Nikdo neví
Nikdo neslyší....


Báseň plná emocí

Byla chladná noc
Na nebi tančily hvězdy
A měsíc zářil
Pouhá slova
Která protínala mě každým bodem
Každá čára
Každá bolest
A všechno nakonec....skončí

Temná tma 
Je tak nádherná
Až se mi hnusí
Snad jednou krásu taky zkusím
Jenže tady nejde o tohle
Ten pocit v mém srdci
Je chladný
Krátký nikoliv dlouhodobý
Jako by láska vymizela
Jako bych nic necítil
Je to jako prázdnota

Cítím se prázdný uvnitř
Nic necítím
Mé podvědomí lhát umí
To se ví
Žádné sebevědomí žádná láska
Svět je krutý
Natož láska krutá může býti
Člověka by mohla zabíti
Svět plný bezemocí
Není život
Není nic....

Když podívám se na sebe
Ptám se...
Je tohle sen?
Je to život který mi dali
Bylo to za trest?
Nebo snad náhoda?
Zničený jsem
Jen pouhá a pouhá samotná voda....

Ten svět který ztratil krásu
Uvadl jako květina ve váze
Skončila sama
Tak jako my
Jako my všichni
Nikdo není dokonalý
Nikdo nemůže ani být
Nebyl by to život
Kdyby všechno bylo tak jak dřív


pátek 27. října 2023

Text mé písně - název: Číše plná krví

Ruku v ruce
Propojíme naše síly, abychom našli naději
Naději, která se ukrývá uvnitř temna
Kde na nás čeká nástraha
Pozvedni číši
Napijeme se vína
Pozvedni číši
Svou krví
Já ti slibuji slávu
Já ti jí přislíbil
Já svou číši pozvednu
A na tebe připíjím
Temnota nás zcela obklopila
Nenechala nic žít
Ani pouhé světlo nic nezmůže
Proti téhle tmě
Svíce položené uprostřed ničeho
a růže celé od krve
Se pyšní svou krásou
Pozvedni číši
Napijeme se vína
Pozvedni číši
Svou krví
Připijeme si na krásný úplněk
Který k nám promlouvá
O půlnoci zvony zvoní
Kolem nás se vše rozplývá
Naše temnota která nás obklopuje
Odplouvá a sní přichází zář
Pozvedni číši
Pozvedni jí svou krví
Dokuď ještě dýcháš
Budeš jen mojí
Pozvedni číši svou
Kde nadějí naplnila
Naše spása konečně přišla
Modleme se k Bohu
Pro odpuštění 
Pro nás tu už nic není








pondělí 2. října 2023

Učitel angličtiny 11. díl

Konečně jsme měli cestu u konci a my si mohli odpočinout. 

,,Fůha, to byla dálka" pověděl jsem a setřel si pot z čela. 

,,To máš pravdu, ale bavilo mě to" řekl Maikeru a napil se vody z láhve. 

Hned na to, to vyplivl. 

,,Fuj, je teplá" vykřikl a já se mu začal smát. 

,,Hele, chceš jí snad taky ochutnat" křikl a chtěl to na mě vylít, ale jen tak tak jsem se vyhl. 

,,Svině" křikl jsem a on hodil po něj flašku. 

,,Head Shot" pověděl jsem se smíchem. 

Zasmáli jsme se, ale to už jsme se museli bohužel rozejít. 
Rozloučili jsme se a já šel za svou třídou. 
Když jsem k nim přišel, tak něco probírali, moc jsme tomu nevěnoval pozornost a radši se díval na strom, kde byl opřený Lee s cigaretou v ruce. 
Vypadá jak bad boy, pozasmál jsem se nad poznámkou. Šel jsem tedy k němu a opřel se o strom. 

,,Pořád žárlíš kuřáku" optal jsem se provokativně. 

"Kde máš toho kamaráda" optal se a poslední slovo zdůraznil. 

,,Hele je to jen kamarád, nic víc ani míň" řekl jsem a šťouchl ho do ramena. 

,,Dám ti radu, už mě nepokoušej nebo to zkončí špatně" řekl a zamračil se. 

,,Proč jsi vůbec tady" optal jsem se a podíval se na tu cigaretu. 

,,Řekněme že jsem učitel, takže to nepotřebuju vědět" řekl a típl cigaretu o strom. 

Pitomec, pomyslel jsem si. Jak ho já můžu mít rád, když je takový mrzout. 
Nemá to cenu se s ním bavit, radši už půjdu. Chtěl jsem odejít, ale on mě chytil za ruku a hrubě mě hodil o strom. 

,,Kam si myslíš, že jdeš" optal se naštvaně. 

,,Nemyslíš si, že už to stačí" optal jsem se naštvaně. 
On jen protočil očima a chytil mě za zadek. 

,,Počkej, někdo nás ještě uvidí" vyjekl jsem.
,
,Nikdo se ale nedívá" pověděl a šibaksky se usmál. 
Snažil jsem se vymanit, ale on byl silnější. 

,,Když mi dáš pusu taktě pustím" řekl hravě. 

,,Dobře, ale už mě pusť" řekl jsem a on mě pustil. 

Rychle jsem ho odstrčil a utíkal k ostatním. Hahaha, zasmál jsem se. Když jsem byl u mých spolužáků, tak jsem se podíval za sebe a on se na mě díval dost strašidelně. Radši jsem se otočil zpět a poslouchal, jak tahle krajina je překrásná především horama. Tenhle výklad mnicha a provedení trvalo 2 hodiny. Tyto hodiny byli velmi mučivé a únavné, ale konečně jsme si mohli odpočinout u jídla. Což byla rýže. Myslel jsem si, že tenhle výlet je za trest a taky určitě byl, jelikož nechápu jak si ho mohli vybrat. 
Měli přece tolik jiných možností, ale oni si vybrali tohle. Co si vůbec mysleli, že tu bude. 
Vzal jsem si svou porci jídla a sedl si mezi kluky. 
Zase klučičí věci, jako třeba že Klára má velký kozy, nikoho nezajímá, že má velký kozy. Ale v dnešní době jde jen o vzhled, nikdo se nedívá na povahu, proto vždy příjdou o to nejlepší. Ale já v tomto případě, se dívám na obojí. 

"Riu" optal se jeden zrzek vedle mě. 

Podíval jsem se na toho kluka, který na mě mluvil. 

"Ano" odpověděl jsem a díval se dál na něj. 

"Chci si s tebou po jídle promluvit" oznámil a odvrátil ode mně pohled. 

Nevím co po mě chce, nikdo z kluků na mě moc nemluvilo a jeho vidím poprvé. Asi je to výmněný student z Ameriky. Ale umí dobře japonsky. 
Když jsem dojedl svou porci jídla, tak jsem ho následoval k rozkvetlému stromu. Říká se mu čajovník nebo tak to ten mnich říkal. 

"Děkuji, žes přišel" pověděl jemným hlasem. 

"Co jsi potřeboval" optal jsem se. 

"No víš....." zněl trochu stydlivě a trochu se i červenal. 

"Líbíš se mi" vyřkl mi do obličeje když jsem neodpovídal. 

Trochu mě zaskočilo, že někdo má o ně zájem. No spíš mě zaskočilo že to byl kluk, kterého ani neznám. 

"Promiň, ale jsem už zadanej, ani tě moc neznám, jak se jmenuješ" když jsem vyslovil tato slova, jeho výraz se zmněnil na smutný. 

"Vždyť už tu jsem skoro tři roky a chodím s tebou do třídy, jak si mě nemůžeš pamatovat" pověděl potichu. 

"Promiň, já se o zdejší kluky moc nezajímám, spíše ani mezi ně nezapadám" pověděl jsem a chytil se za zátýlek. 

Bože, cítím se tak trapně. Vlastně už si vzpomínám, jmenuje se Xavier a je to asi nejchytřejší kluk ve třídě. Než jsem stačil ještě něco říct, byl pryč. Jsem hrozný člověk, ale já za to nemůžu, mám jiné věci na práci. Hodil jsem ty slova za záda a odešel od toho místa pryč. 
Šel jsem se projít na dvorek, kde byla moje třída a stavěli si stany!!!
Sakra já zapomněl. 

"Riu, my máme stan spolu" řekl Lee. 

Rychle jsem se otočil a na tváři měl úšklebek. 

"Ještě že tě mám" řekl jsem s úlevou. 

"No tak to bys mohl jít stavět" pověděl a dal mi do ruky vak s tím stanem.

 Byl tam dokonce návod jak se to staví, ale já jako trdlo, se na to nepodíval a celý to spackal. 

"Bože, ty jsi trdlo" pověděl Lee a začal to opravovat. 

Po pěti minutách to měl hotové a ani nepotřeboval návod. 

"Tak to bychom měli" pověděl a podíval se na mě. 

"Co tak koukáš" zeptal jsem se a než jsem se nadál, vrhl se na mě a shodil mě do stanu, kde následně zapnul dveře. 

"Konečně jsme spolu" pověděl a jeho úsměv se rozzářil do široka.


Tak už je to nějaký měsíc co jsem nevidala kapitolu, ale pořád moc nemám inspiraci, zatím jsem posbírala inspiraci z filmů abych tohle mohla napsat, ale nebojte někdy zase vydám další díl.