Když žal v srdci zteměl
Jeho portrét bodal jako nůž
Byl to vskutku můj muž
Dlouhé vlasy spadali mu na tvář
V tu se náhle objevila zář
V dlouhé chodbě zapomnění
Byl slyšet krok a pak zašumění
Když pokládám svíci, pohledu a nikdo tu není
Tlukot srdce se mi ozval
A vítr květy rozvál
Když spatřila jsem ho v půl měsíce
Jak sbírá noční květice....
Byl to on — z mlh a snů
Zjevený v tichu bez hlesu
Pohladil mě pohledem dávným
S úsměvem sladkým a zároveň hravým
„Čekal jsem,“ řekl hlas jak vánek
Zachvěl se svět, jak list i spánek
Z prstů mi svíce vyklouzla v prach
A srdce vyletělo v nebeský strach
„Vzpomeň si, lásko,“ zašeptal stín
„Na sliby v dešti a vůni vín
Na první dotek pod starým stromem
Kde čas se lámal na tichém domě.“
Pak zmizel v květech, co vítr odvál
Já zůstala stát, dech se mi zastavil
Ale v hrudi svitla teplá jiskřička
Naděje, že láska nikdy neumírá