Bledá a chladná
Její jméno neznámé je
Říká se jí naděje
Kdysi byla jako slunce
Které zářilo
Však ten den uhaslo
Lidé ji chtěli jenom pro sebe
Proto se jí říká naděje
Neměla touhu pomáhat
A však životy jim zlámat
Jako pomstu
Dala je
Do války bez naděje
Životy jim vzala
A takto i dopadla
V lesích jí uvidíš
Jak bloudí
Ale dávej pozor
Ať nezabloudíš
Její ruce blédé jsou
A studené i zůstanou
Její oči bez výrazu
Nadále tě pozorují
Čeká vždy v tom lese
Kdy ji oslovíš
A naději si vypůjčíš
Není všechno jen tak lehké
Bude za to něco chtíti
A tvou duši pohřbíti
V hlubokém lese a chtíči
Zajímavá báseň, docela se i rýmuje
OdpovědětVymazat